Lokiho potomci

Lokiho potomci

Severské bohy trápilo, že jejich sídlo Ásgard nic nechrání před vpády nepřátel. Proto když přijel jezdec na koni a nabídl jim, že postaví zeď, pozorně mu naslouchali. Jezdec jim slíbil, že postaví vysoké hradby, které by zamezily vpádu všem nepřátelům. „A co za to budeš chtít?“ prozíravě se zeptal Odin. „Chtěl bych se oženit s Freyjou a také žádám o slunce a měsíc“, odvětil mu na to cizinec. Taková troufalost však bohy rozzlobila a chtěli cizince vyhnat. Jak si někdo mohl myslet, že by získal krásnou bohyni lásky a plodnosti Freyju za postavení hradeb?! Ale mazaný Loki navrhl: „Pokud hradby postavíš za rok bez pomoci někoho dalšího, tak dostaneš, co žádáš.“ A bohům zašeptal, že za tu dobu určitě celou palisádu nepostaví a co postaví, to bohové získají zdarma. Ale cizinec s touto podmínkou souhlasil.

Cizinec stavěl celou zimu a práce pokračovaly tak rychle, že si bohové kladli otázku, jak se kusy kamene a kmeny stromů dostaly tak lehce do Ásgardu. Schovali se tedy nedaleko a vše odhalili. Každou noc kouzelný kůň Svaldifari přivážel všechen potřebný materiál. Blížilo se léto a bohové začali nervózně sledovat, jak se stavba hradeb blíží ke konci. Odin spílal Lokimu: „Udělej něco, ty jsi nás dostal to této situace, přece si nemůžeme dovolit provdat Freyju tomu cizinci, beztak je to určitě převlečený obr.“ Loki chvíli přemýšlel a uvědomil si, že stavitel bez svého koně práci nedokončí.

Loki dokázal měnit podobu. Proto se v noci proměnil v klisnu a stavitelova koně odlákal. Když to cizinec zjistil, rozzlobil se, protože mu bylo jasné, že stavbu nedokončí. V ten okamžik z něj spadlo přestrojení a před bohy stál obr, jeden z jejich nepřátel. Bohové si zavolali Thora, aby obrovi vyplatil odměnu. Thor se napřáhl a udeřil obra svým kladivem Mjöllni do hlavy. Rána byla tak silná, že obr zemřel.

Po nějakém čase, když už si byl Loki jistý, že mu nehrozí v Ásgardu žádné nebezpečí za to, co provedl, vrátil se a s sebou vedl podivného osminohého hřebce jménem Sleipnir. Bylo to Lokiho a Svaldifariho dítě. Daroval ho Odinovi se slovy: „ Tento kůň dokáže cválat přes vlny, poletí s tebou vzduchem, doveze tě do říše mrtvých i zpět.“ Od té doby Odin přijal Sleipnira za vlastního.

Odin jedoucí na Slepnirovi – kámen z Tjängvide (Gotland) (zdroj – Wikipedia)

Ale ne všechny Lokiho děti byly bohům tak užitečné jako Sleipnir. Loki měl tři děti s obryněmi. První je vlk Fenri (Fenrir), který má při ragnaröku sežrat Odina. Další je had Midgardsorm (Jörmungand) a poslední vládkyně smrti Hel, která si pochutnává na hladu a ožívá při nemoci.

Když si Odin uvědomil, že se tyto nebezpečné děti pohybují volně po světě, nechal si přivést. Hel ustanovil vládkyní v říši mrtvých Helu a udělil jí moc nad všemi, kdo zemřeli stářím či na nemoc. Hada Midgardsorma shodil do moře. Had byl tak velký, že se obtočil kolem celého světa a zakousl se do vlastního ocasu.

Jen s vlkem Fenrim byly problémy. Pouze bůh Tý byl tak odvážný, že ho krmil. Ale bylo mu jasné, že za chvíli bude Fenri nebezpečně silný. Proto bohové neváhali vyrobit řetěz a Fenriho svázali. Vlk však jediným škubnutím řetěz přetrhl. Udělali silnější řetěz, ten ale dopadl stejně jako předchozí.

Bohové pořádali o pomoc trpaslíky. Ti vyrobili zvláštní pouto jménem Gleipni (Gleipnir). Bylo jemné jako hedvábí, ale velmi pevné a mělo zvláštní složení: zvuk kočičích tlapek, ženské vousy, horské kořeny, medvědí šlachy, dech ryb a ptačí sliny. Pak bohové odvedli vlka na pustý ostrov a přesvědčovali ho, aby se nechal svázat poutem Gleipni. Ale Fenri začínal tušit zradu. Proto si vyžádal, že se nechá svázat jen tehdy, pokud některý z bohů vloží ruku do jeho tlamy. Statečný Tý svou ruku do vlčí tlamy vložil. Ostatní vlka svázali. Vlk sebou škubnul ve snaze pouto roztrhnout, ale Gleipni nepovolil. Fenri se rozzuřil, sklapl čelisti a Týovi ukousl ruku. Bohové nechali Fenriho svázaného na ostrově, kde vlk čeká, až nastane ragnarök, při kterém se, jak předpověděla věštkyně, z pout osvobodí.

Ratatosk